Odchovanci
Radek Dvořák
(pravé křídlo, nar. 9. 3. 1977)
Nejslavnějším odchovancem HC Tábor je tento rychlý útočník, který už v 16 letech debutoval v české extralize v dresu Českých Budějovic. O rok později v sezoně 1994/95 zaznamenal v play-off šest bodů v devíti zápasech a na draftu do NHL si ho pak vybrala Florida v prvním kole jako 10. v pořadí. Hned ve své nováčkovské sezoně pomohl Panterům až do finále o Stanley Cup, ve kterém podlehli Coloradu Avalanche 0:4 na zápasy. Ještě blíže byl k zisku slavného poháru v sezoně 2005/06, kdy v dresu Edmontonu prohrál s Carolionou až v sedmém zápase.
Naopak jako štístko fungoval Radek Dvořák v české reprezentaci - jeho první dospělou akcí bylo Mistrovství světa 1999 v Norsku, kde čtyřmi góly a čtyřmi asistencemi pomohl ke zlatu. Totožnou bilancí pak pomohl v roce 2001 v Německu ke zkompletování zlatého hattricku. Zahrál si i na Zimních olympijských hrách 2002 v Salt Lake City nebo na Světovém poháru 2004. Jeho poslední reprezentační akcí bylo nejnabitější mistrovství světa v historii - v roce 2005 ve Vídni. Právě on rozhodl v prodloužení semifinále proti Švédsku o českém postupu do finále, ve kterém národní tým porazil Kanadu 3:0.
188 cm vysoký útočník válel v NHL do roku 2014. Krom Floridy Panthers a Edmontonu Oilers hrál ještě za New York Rangers, St. Louis Blues, Atlanta Trashers, Dallas Star, Anaheim Ducks a Carolina Hurricanes. Celkem v nejslavnější soutěži světa odehrál 1240 zápasů v základní části. Více startů mají z Čechů jen Bobby Holík, Roman Hamrlík a Jaromír Jágr.
Jaroslav Svejkovský
(pravé křídlo, nar. 1. 10. 1976)
Táborského rodáka do extraligy vytáhla Plzeň v sezoně 1993/94. V následujícím ročníku se ukázal fanouškům HC Tábor, když v první lize během 11 startů nasbíral 6 gólů a 7 asistencí. Poté odešel do zámoří, kde ho v roce 1996 draftovali Washington Capitals jako 17. v pořadí. Hned ve svém druhém startu v NHL dokázal skórovat do branky Anaheimu. Husarský kousek se mu povedl na závěr poslední sezony, když dokázal proti Buffalu dát hned čtyři góly v jednom utkání. Přesto se nedokázal v hlavním týmu napevno usadit, a tak často působil v nižší AHL. Bohužel ho trápily problémy s koleny. V sezoně 1999/00 patřil Tampě Bay. Na podzim roku 2000 se měl rozehrát v IHL v dresu Detroit Vipers, ale hned ve druhém utkání dostal loktem do obličeje. Po tomto zákroku se praštil o mantinel a pak o led. Následné bolesti hlavy mu pak už neumožnily s aktivní kariérou útočníka pokračovat.
Brzy se tak vrhl na trenérskou dráhu, kde se začíná prosazovat. Působil jako asistent trenéra Vancouveru Canucks a v létě 2025 zamířil za hlavním koučem Rickem Tochettem do Philadelphie Flyers.
Michal Barinka
(obránce, nar. 12. 6. 1984)
S hokejem začínal na táborskem zimním stadionu už v 5 letech, ale až do osmi to zkoušel jako brankář. Poté se vysunul do pole a dobře udělal. Brzy se posunul do Českých Budějovic, kde už jako sedmnáctiletý debutoval v extralize dospělých. V červnu 2003 ho draftovali ve 2. kole Chicago Blackhawks, za které ale nakonec odehrál "jen" 34 utkání, ve kterých zapsal dvě asistence. Po návratu do Evropy zvolil Vítkovice, odkud si v sezoně 2006/07 odskočil do švýcarského Bernu, kterému pomohl k zisku stříbrných medailí. Na konci této sezony si taky poprvé zahrál za Česko na mistrovství světa. To zopakoval i o dva roky později a pak taky hlavně v roce 2010, kdy se stal mistrem světa!
Už jako světový šampion dohrával následující sezonu v dresu Lokomotivu Jaroslavl. Pro ročník 2011/12 ale zamířil do švýcarského Fribourgu. Následoval návrat do Česka, kde do konce kariéry vystřídal ještě dresy Vítkovic, Komety Brno, Sparty a Kladna. Jeho poslední štací byla v sezoně 2021/22 tehdy ještě prvoligová Poruba. Michal Barinka je taky českým olympionikem, protože si zahrál na hrách 2014 v Soči, kde národní tým vypadl ve čtvrtfinále s Američany.
Dominik Pavlát
(brankář, nar. 11. 11. 1999)
Odmalička v Táboře chytal za starší věkové kategorie. Ve 14 letech zamířil do Chomutova. Ten ho v sezoně 2017/18 zapůjčil do prvoligové Kadaně, kde Dominik zapsal 15 startů. V osmnácti letech si odbyl extraligový debut, při kterém inkasoval z první střely a při druhém kontaktu s pukem byl vyloučen za zdržování hry. Přesto se rychle vypracoval v elitního golmana, po kterém sáhla Plzeň. V jejím dresu zaujal i reprezentační trenéry, a tak od roku 2023 celkem pravidelně objíždí podniky Euro Hockey Tour. V sezoně 2023/24 si ho vytáhly ambiciózní Pardubice, se kterými v extralize získal stříbrnou medaili. Poté přestoupil do Ilvesu Tampere a patří mezi top brankáře finské Liigy.
Josef Straka 
(centr, nar. 11. 2. 1978)
Jindřichohradecký rodák už jako třináctiletý nastupoval za táborský dorost. Jeho talentu si všimli v Litvínově, kam si ho vytáhli ještě jako školou povinného žáka. Na severu Čech předváděl neskutečné věci jako třeba 95 bodů v 36 zápasech dorostenecké extraligy, nebo když v 16 letech nasbíral 73 bodů ve 40 utkáních juniorské nejvyšší soutěže. Za Chemiky začal brzy nastupovat i v seniorské extralize, ale v sezoně 1999/00 přestoupil do Plzně. V jejím dresu patřil mezi nejproduktivnější opory a pak zamířil do Sparty, které v ročníku 2005/06 výrazně pomohl k zisku mistrovského titulu.
Poté si vyzkoušel finskou Liigu v dresu Lukko Rauma, když zapisoval přes bod na zápas. Následovaly roky v Rusku za Čerepovec, Kazaň a Jekatěrinburg. Po krátké epizodě opět v Raumě a švýcarském intermezzu v Langnau patřil k oporám tehdy prvoligového Motoru ČB. Poté si vyzkoušel italské angažmá v Gardeně a kariéru dohrával v nižších německých soutěžích.
Šikovný centr dlouhé roky objížděl s národním týmem akce Euro Hockey Tour. Celkem si za reprezentaci připsal devět gólů a 16 asistencí ve 41 utkáních.
Jakub Matušík
(centr, nar. 20. 6. 1987)
Táborský rodák a syn místního patriota Tomáše Matušíka zamířil už na střední školu do Českých Budějovic, kde si připsal i start v extraligovém play-off. Zkušenosti sbíral v první lize za Havlíčkův Brod a Třebíč. Od sezony 2008/09 začal patřit mezi tahouny kohoutů. Skvělými výkony jim pomohl k vytouženému postupu ze druhé ligy do první. Po klubovém krachu pak zůstal i pro sezonu v krajském přeboru, kdy byl lídrem při rychlém návratu do republikových soutěží. Ve druhé lize se vypracoval mezi absolutní stálice a sbíral bod za bodem. Na sezonu a půl si sice odskočil do Havlíčkova Brodu, ale od roku 2020 zase platilo spojení Jakub Matušík = HC Tábor. Stal se nejproduktivnějším hráčem historie druhé ligy a na jaře 2025 jako kapitán dovedl Tábor zpět do Maxa ligy.
V té už tentokrát nepokračoval, a tak pokračuje ve třetí nejvyšší soutěži jako hráč Milevska. I tak patří mezi největší legendy táborského hokeje. Populární "Kožich" za HC Tábor v dospělém hokeji odehrál 560 zápasů a v nich nasbíral 287 gólů a 465 asistencí, což je neuvěřitelných 752 bodů.
Jakub Suchánek
(obránce, nar. 16. 11. 1984)
Urostlý borec, kterému nikdo neřekne jinak než "Segge", začal za táborské áčko nastupovat už v 19 letech. Se svoji postavou a důrazem byl předurčený pro vyšší soutěže. Začal tak sbírat zkušenosti v první lize v dresech Olomouce, Kadaně, Ústí nebo Mostu. Pokud to šlo, tak ale jezdil pendlovat do Tábora. V sezoně 2008/09 byl jedním z nejdůležitějších hráčů při cestě za táborským postupem ze druhé ligy. Pak zamířil do Francie na tři sezony v Gapu a dvě ve Štrasburku.
V době, kdy u řady hráčů začíná kariéra spíše stagnovat, tak u Seggeho šla ještě nahoru. Po návratu z Francie pomohl Motoru do baráže. V sezoně 2015/16 už byl s 27 body českobudějovickou oporou. O rok později byl u další neúspěšné baráže Motoru, ale postupující Dukla Jihlava si ho do extraligy vytáhla. Jakub Suchánek tak netradičně až ve 32 letech debutoval v české extralize. A rychle ukázal, že na elitní tuzemskou soutěž má. Nakonec si v ní zahrál postupně za Jihlavu, Litvínov, České Budějovice i Kladno - právě tady seděl v šatně přímo vedle Jaromíra Jágra.
Po 155 startech v extralize se Segge vrátil do Tábora a pomohl mu zase postoupit do druhé nejvyšší soutěže. V nováčkovské sezoně většinou jako sedmý bek pomohl kohoutům k záchraně.