Sezona kohoutů je u konce, z infarktové bitvy míří do čtvrtfinále Třebíč

Táborští hráči od úvodních střídání jasně ukazovali, jak moc stojí o úspěch a vyrovnání stavu série. Důraz, střelba, nebezpečí, to všechno byly ústřední ingredience táborské hry v zahajovacím dějství. Ta nejdůležitější ovšem v divácky chutném hokejovém koktejlu chyběla. Ze čtrnácti střel směřujících na třebíčskou branku nenabrala gólové parametry ani jediná, ať už zásluhou jejího pozorného strážce Mičána, anebo vinou vychýlené mušky domácích střelců. Nejblíže k aktivaci gólového účtu měli v první třetině postupně Weinhold, Hruška, Matai či Hubata, ve všech případech to ale v ochozech jen zklamaně zahučelo. Táborský gólman Žajdlík si připsal první ostrý zásah až v polovině 8. minuty, ale hned čelil střele s visačkou značné nebezpečnosti. Ostatně právě to byl příběh všech nepříliš četných návštěv Horáků v útočném pásmu: jakmile se v něm usadili, pro domácí defenzívu představovaly jejich manévry značnou hrozbu. Protože ale nevyužili ani početní výhodu při vyloučení Pecha, ani příležitost Tecla z poloviny 17. minuty, setrvalo průběžné skóre v bezbrankové podobě.

Prostřední perioda se obecnou optikou od té předchozí nikterak nelišila. Táborský tým setrval u aktivní nátlakové hry; už ve 23. minutě se před Mičánem ocitl Všetečka, ale měl minimum času i prostoru k zakončení. V následujících minutách si kohouti vynutili na soupeři dvě přesilové hry, na rozdíl od pondělního duelu na soupeřově ledě v nich ale Třebíčským horké chvilky nepřichystali. S příchodem druhé poloviny zápasu usedl na domácí trestnou lavici znovu Pech a hostům svitla šance na prolomení táborské převahy, Táborští ale odehráli oslabení výtečně. Hned vzápětí se navíc propracovali ke dvěma velkým příležitostem, ale Dančišin ani Bernad své zakončení mezi tyče nevměstnali. Čekání na zaslouženou odměnu za nadšený ofenzivní výkon skončilo v čase 35:40, kdy se kolem mantinelu vydal na zteč obránce Weinhold a přesnou střelou pod Mičánovu vyrážečku dostal drtivou většinu fanoušků v ochozech do varu – 1:0. Přesně o minutu později stanul tváří v tvář třebíčskému brankáři Dančišin, z bezprostřední blízkosti ale skulinku v postoji robustního Mičána nenašel.

Závěrečnou část hry rozehráli kohouti znovu poměrně aktivně, po několika minutách se ale podle očekávání chopili ofenzivních otěží hosté a ve snaze smazat nabyté manko. A to se jim také podařilo… Domácí hokejisté si zřejmě chabou produktivitou v předchozích dominantních třetinách pohněvali paní Štěstěnu, a tak se přívětivě usmála na mužstvo z pomezí Vysočiny a jihu Moravy. Na začátku 47. minuty ještě Dočekal ztroskotal na brankáři Žajdlíkovi. Téměř vzápětí ale za obrovitého lídra třebíčské produktivity zaskočil obránce Vandas. Nečekaně snadno proklouzl mezi obránci až před Žajdlíka, jenž sice úspěšně zasáhl, ale pak se kotouč vynořil v již posunuté brance a sudí signalizovali gól s tím, že si vše překontrolují na tabletu. Po důsledném zkoumání svůj původní verdikt potvrdili a střídačka i fanoušci hostů propukli v jásot – 1:1. Po vyrovnávající trefě celku z Horácka nastala nejméně záživná pasáž střetnutí, o to emotivnější a více strhující byly závěrečné minuty zápasu. V polovině 57. minuty rozvířili dění před Mičánem členové čtvrté táborské letky a způsobili podobnou situaci, jaká vedla k vyrovnání Třebíče – kotouč po jejich důrazné intervenci přešel brankovou čáru, stadion byl ve varu a rozhodčí si od časoměřičů znovu vyžádali tablet. A také tentokrát byl jejich verdikt nakonec pro domácí nepříznivý a z původní gólové radosti sešlo. Ba co hůř, jen o čtyřiadvacet sekund později podnikli Kučera se Svobodou zdánlivě nevinný útočný výpad, prvně jmenovaný nahodil puk na zadní tyč a zkušený třebíčský útočník procedil puk mezi tyčkou a Žajdlíkovou bruslí za brankovou čáru – 1:2. V tu chvíli byl suverénně nehlasitějším koutem stadionu ten s fandy Horácké Slavie, byť po předchozím ostrém konfliktu s pořadateli přece jen mírně prořídl. Domácí soubor měl v tu chvíli pouhých sto jedenáct vteřin na odpověď. Táborští brzy sáhli po hře bez brankáře, ale dlouho se marně pokoušeli proměnit svůj pobyt v ofenzivní zóně v trvalý tlak. A pak to přišlo…! V čase 59:51 Bernad nahodil puk do shluku hráčů před Mičánem, tam se skvěle orientoval Hruška a povedenou tečí odvrátil bezprostřední hrozbu konce sezony – 2:2. Radost byla obrovská a zdálo se, že v tu chvíli mají domácí hokejisté všechny trumfy v rukách.

Bohužel pro ně až na jeden… Zatímco Jihočeši disponovali před prodloužením obrovskou touhou uspět a vynutit si třetí rozhodující duel na ledě soupeře, hosté měli ve svém středu eso jménem Dočekal. Právě druhý nejproduktivnější hráč základní části Maxa ligy se stal znovu opravdovým hrdinou třebíčských fans – po pouhých osmatřiceti sekundách hry parádně ze vzduchu usměrnil za Žajdlíka prudké nahození Michálka a nad rázem vychladlým táborským kotlem se triumfálně rozzářily třebíčské Bílé hvězdy – 2:3.